Ve čtvrtek 4. října 1907 vylezla skupinka jičínských studentů jako první na věž Mnich v Prachovských skalách. Nahoře nechali krabičku s vrcholovou knížkou a červenobílou vlajku. Místní lesníci prý pak do knížky stříleli.[1] O sto sedmnáct let později se lezlo o olympijské medaile v Paříži a v Los Angeles 2028 se jich rozdá šest sad. Jak se z kratochvíle pár nadšenců stal olympijský sport, proč dnes leze víc lidí než kdy dřív a co to má společného s Jičínem?
Úvodní foto: Prachovské skály u Jičína, kde se začalo lézt v roce 1907. Foto: Bukvoed, CC BY 4.0, Wikimedia Commons
Historie lezení v kostce: časová osa
- 1864 – cvičenci z Bad Schandau vylezli Falkenstein v Saském Švýcarsku. Bere se to jako začátek skalního lezení jako sportu.[2]
- 1897 – v Praze vznikl Český odbor Slovinského planinského družstva. Od něj se počítá české horolezectví.[3]
- 1906–1907 – Rudolf Kauschka leze Dračí zub na Hruboskalsku[4], jičínští studenti zakládají Lezecký kroužek Prachov a vylezou Mnicha.[1]
- 1913 – Rudolf Fehrmann sepsal saská pravidla lezení na pískovci.[5]
- 1924 – vzniká Klub alpistů československých.[6]
- 1932 – v Chamonix vzniká mezinárodní horolezecká unie UIAA, u zrodu je i předseda našeho klubu Rudolf Pilát.[6]
- polovina 70. let – Kurt Albert ve Frankenjuře maluje červené puntíky: vzniká „rotpunkt“, tedy volný přelez.[7]
- 1985 – Sportroccia u Bardonecchie, první velké lezecké závody na skále.[8]
- 1989 a 1991 – první Světový pohár a první mistrovství světa.[9]
- 1990 – vzniká Český horolezecký svaz.[10]
- 2007 – vzniká světová federace IFSC, od prosince 2025 se jmenuje World Climbing.[9]
- 3. 8. 2016 – Mezinárodní olympijský výbor schvaluje lezení pro Tokio.[11]
- 2017 – Adam Ondra leze Silence, první cestu obtížnosti 9c na světě.[12]
- 2019 – film Free Solo dostává Oscara.[13]
- 2021 a 2024 – lezení na olympiádě v Tokiu a v Paříži.[11]
- 2028 – Los Angeles: šest sad medailí a poprvé i paralezení na paralympiádě.[14][15]
Kořeny lezení: pískovcové věže v Sasku a v Čechách
Horolezectví se zrodilo v Alpách, kde šlo hlavně o vrchol. Lezení jako sport, kde je cílem samotná cesta po skále, vzniklo na pískovci. V roce 1864 vylezli cvičenci z tělocvičného spolku v Bad Schandau věž Falkenstein a od té doby se v Sasku leze pro radost z pohybu.[2] Saští lezci si brzy stanovili přísná pravidla: žádné kovové pomůcky do skály, jištění jen uzly a smycemi, kruhy smí osadit jen prvovýstupce a jen zdola. Rudolf Fehrmann je sepsal v roce 1913 a v podobné formě platí dodnes.[5]
Na český pískovec přišli nejdřív saští lezci, v roce 1888 padly v Adršpachu první věže.[16] Brzy přidali i Češi: v roce 1906 Rudolf Kauschka vylezl Dračí zub na Hruboskalsku[4] a o rok později přišli na řadu Jičíňáci na Prachově. Česká pískovcová pravidla se dlouho předávala ústně. Dodnes platí, že se na pískovci jistí uzly a smycemi, kruhy neosazuje nikdo jiný než prvovýstupce a magnézium se tradičně nepoužívá.[16]
Prachov 1907: první lezci byli jičínští studenti
Lezecký kroužek Prachov založili v roce 1907 studenti z Jičína. Je to druhý nejstarší horolezecký spolek u nás a dnes nejdéle fungující.[6][1] Celé léto trénovali v Babinci a u Mouřenína a 4. října vylezli východním komínem na Mnicha, 35 metrů vysokou věž. Vrcholová knížka z Mnicha je nejstarší písemnou zmínkou o lezení na Prachově. Do roku 1927 má jen 29 zápisů, tedy zhruba jeden a půl výstupu za rok. Lezlo se v okovaných botách nebo naboso, na konopném laně a lepší vybavení k nám dorazilo až ve 30. letech.[1]
Prachovské skály jsou chráněné od roku 1928. Lézt se tu smí od 1. dubna do 31. října a jen členové Českého horolezeckého svazu nebo jiné federace UIAA.[17]
Můj příběh: z Jičína na Sardinii
Vyrůstal jsem v Jičíně a k lezení mě přivedl táta. Začínali jsme na Suchých skalách a pak na Prachově, kde jsem lezecky vyrostl. Pískovec mě naučil to nejdůležitější: přemýšlet o každém kroku a nespoléhat se na kruh, který je tři metry pod vámi.
Později jsem se potkal s Honzou Karešem a začali jsme spolu cesty nejen lézt, ale i stavět. V roce 2016 jsme začali čistit a odjišťovat Tetínské skály u Berouna[18], pak přišly Lom Kobyla a Lezecký park Davle. Na Sardinii jsme spolu založili vícedélky Boreas (7c+) a Niké (8b+) na Punta Giradili[19] a v roce 2019 cestu Corvalis na Monte su Mulone.[20] Ve stejném roce jsme lezli i na Loferer Alm v Rakousku.[21] Honza sám navrtal jen na Sardinii kolem 350 cest.[22]
Dnes trénuji děti i dospělé ve Sportovní hale Kbely a v oddíle Lezci na cestách. Často si při tom vzpomenu na Prachov: lezení se změnilo k nepoznání, ale radost z vylezené cesty je pořád stejná.
Honza Hrnčíř, trenér
Od horolezeckých klubů k Českému horolezeckému svazu
České horolezectví má za sebou přes sto let spolkové historie. Po odboru z roku 1897 a prachovském kroužku vznikl v roce 1924 Klub alpistů československých. Jeho předseda Rudolf Pilát v roce 1932 spoluzakládal mezinárodní unii UIAA. Po válce, v roce 1946, se na Hrubé Skále sešel sjezd, ze kterého vzešel Svaz československých horolezců.[6] Dnešní Český horolezecký svaz vznikl v roce 1990.[10]
Svaz měl na konci roku 2024 přes 36 600 členů v 362 oddílech. Lezců je ale v Česku víc: předseda svazu odhaduje 100 až 120 tisíc.[23] ČHS spravuje pravidla lezení na skalách, vede databázi skalních oblastí[24], vydává metodiku a stará se o reprezentaci i mládež. I náš spolek staví oblasti pod jeho záštitou.
Jak vzniklo sportovní lezení
Zvláštní je, že moderní sportovní lezení vděčí za mnohé pískovci. Němec Kurt Albert jezdil v 70. letech do Labských pískovců a přivezl si odtud myšlenku volného lezení: lézt jen po skále, jištění používat jen na zachycení pádu. Ve Frankenjuře pak cesty, které vylezl volně, značil červeným puntíkem. Odtud „rotpunkt“, dnes celosvětově „redpoint“.[7][25]
Ve Francii začali na začátku 80. let lezci jako Patrick Edlinger navrtávat do vápence v Buoux a ve Verdonu nýty. Cesty byly bezpečně odjištěné shora dolů a lezec se mohl soustředit jen na pohyb. Obtížnost rychle stoupala: Wolfgang Güllich vylezl v roce 1991 Action Directe, první cestu stupně 9a.[26]
Na stejném principu stavíme oblasti i my. Sportovně odjištěné cesty s pevnými nýty v rozumných vzdálenostech umožňují lézt i začátečníkům a rodinám s dětmi. Proto má třeba Davle dětský sektor Bambini.
Od prvních závodů k olympiádě
První velké lezecké závody se konaly 5.–7. července 1985 ve Valle Stretta u Bardonecchie v Itálii. Jmenovaly se Sportroccia a vyhráli je Stefan Glowacz a Catherine Destivelle.[8] Brzy se závody přesunuly na umělé stěny: v roce 1989 začal Světový pohár, o dva roky později se ve Frankfurtu lezlo první mistrovství světa. V roce 2007 vznikla samostatná světová federace IFSC, dnes World Climbing.[9]
Na olympiádu se lezení dostalo nečekaně rychle. Mezinárodní olympijský výbor ho schválil 3. srpna 2016 pro Tokio.[11] Zajímavost: olympijské medaile za alpinismus se rozdávaly už v letech 1924–1936. Byla to ale čestná ocenění za expedice, ne soutěž.[27]
- Buenos Aires 2018: olympiáda mládeže jako generálka.[28]
- Tokio 2020 (lezlo se v roce 2021): jedna kombinovaná soutěž pro muže a jedna pro ženy. Lezci závodili v rychlosti, boulderingu i obtížnosti a o pořadí rozhodoval součin umístění. Adam Ondra skončil šestý.[11][12]
- Paříž 2024: čtyři sady medailí, rychlost samostatně, bouldering s obtížností dohromady. Ondra byl ve finále opět šestý. V obtížnosti měl stejně bodů jako nejlepší lezec finále, ale bouldering ho stáhl dolů.[29]
- Los Angeles 2028: šest sad medailí, každá disciplína zvlášť pro muže i ženy, 76 lezců. Závodit se bude 24.–29. července 2028 v Long Beach.[14][30] Poprvé bude i paralezení na paralympiádě.[15]
- Brisbane 2032: lezení zatím potvrzené není. Program olympiády se schválí v dubnu 2027.[31][36]
Disciplíny sportovního lezení
- Obtížnost: lezec má jeden pokus na cestu s lanem, kterou předtím nikdy neviděl. Rozhoduje, jak vysoko vyleze.
- Bouldering: krátké a silové „problémy“ do výšky několika metrů bez lana, nad dopadovými matracemi. Rozhoduje, kolik jich lezec vyleze a na kolik pokusů.
- Rychlost: standardní 15metrová trať, která je stejná na celém světě, takže se dají porovnávat rekordy.
Proč je lezení dnes tak populární
V Německu bylo podle Německého alpského spolku kolem roku 1990 asi 70 tisíc aktivních lezců. Dnes jich je přes milion a veřejných stěn a boulderoven je kolem 570.[32] V Česku se odhaduje 100 až 120 tisíc lidí, kteří lezou.[23] Proč?
- Stěna je blízko. Nemusíte jet do hor, stačí odpoledne v hale. Na stěně se dá lézt celý rok a v jakémkoli počasí.
- Zaměstná tělo i hlavu. Každá cesta je jiná úloha. Musíte vymyslet, kam dát nohu, kdy si odpočinout a jak přehmátnout.
- Je to komunita. Lezci si radí, fandí si a jistí se navzájem. Lezení s partnerem učí důvěře.
- Měřitelný pokrok. Stupnice obtížnosti ukáže, že jste se zlepšili. Motivuje to děti i dospělé.
- Filmy a sociální sítě. Free Solo získal v roce 2019 Oscara[13], The Dawn Wall ukázal jinou tvář velkých stěn[33] a lezecká videa mají miliony zhlédnutí.
- Olympiáda a vlastní hrdinové. Česko má Adama Ondru, který vylezl první 9c na světě a je čtyřnásobný mistr světa.[12]
Vědci zkoumají i vliv lezení na psychiku. Například v Erlangenu sledovali skupinový program boulderingu u lidí s depresí a příznaky se jim zlepšily víc než kontrolní skupině.[34] Studie jsou zatím malé, ale ukazují, proč lidi na stěnu chodí znovu.
Kam lezení míří
- Specializace: v Los Angeles už nebude kombinace. Specialisté na bouldering, obtížnost a rychlost dostanou každý svou medaili.[14]
- Paralezení míří na paralympiádu[15] a ČHS pro něj má vlastní sekci.[35]
- Bouldering roste nejrychleji. V Německu už tvoří 44 % lezecké plochy v halách.[32]
- Ochrana skal: s počtem lezců roste tlak na přírodu. Venku proto platí pravidla, sezónní uzávěry a ohleduplnost. Aktuální stav najdete v databázi skal ČHS.[24]
- Děti: pro mnoho dětí je stěna první sport, kde nesoutěží s ostatními, ale samy se sebou.
Jak začít vy
Historii psali nadšenci, kteří prostě šli zkusit, jestli se dá vylézt nahoru. Začít můžete stejně, jen bezpečněji.
- Děti od 6 let: lezecký kroužek ve Kbelích, menší děti zhruba od 3 let individuálně s trenérem.
- Dospělí: kurz pro začátečníky 5 × 90 minut.
- Léto: lezecké tábory v hale i na skalách.
- Skály: lezení u Prahy s dětmi a naše topa v Česku i v zahraničí.
- Všechno pro první kroky: Jak začít s lezením.
Tip na dárek: lezení se dá darovat. Dárkový poukaz na kroužek, kurz nebo trénink potěší děti i dospělé. Další nápady najdete v článku Vánoční dárek pro dítě: lezení na celý rok 2027.
Časté otázky
Je lezení sport?
Ano. Sportovní lezení je olympijský sport s vlastní světovou federací, Světovým pohárem a mistrovstvím světa. V Česku ho zastřešuje Český horolezecký svaz.
Kdy bylo lezení poprvé na olympiádě?
Na olympijských hrách v Tokiu, které se kvůli pandemii konaly v roce 2021. Mezinárodní olympijský výbor lezení schválil 3. srpna 2016.
Kolik medailí se v lezení rozdá v Los Angeles 2028?
Šest sad: bouldering, obtížnost a rychlost zvlášť pro muže i pro ženy.
Kde se v Česku začalo lézt?
Na pískovci. V roce 1906 vylezl Rudolf Kauschka Dračí zub na Hruboskalsku a v roce 1907 jičínští studenti z Lezeckého kroužku Prachov věž Mnich.
Kdy vznikl Český horolezecký svaz?
V roce 1990. Navazuje na spolky od roku 1897, Klub alpistů československých z roku 1924 a Svaz československých horolezců z roku 1946.
Proč je lezení tak populární?
Stěny jsou dostupné celý rok, lezení zaměstná tělo i hlavu, má silnou komunitu a viditelnost mu dodala olympiáda, filmy a sociální sítě.
Zdroje
- Jiří Všetečka v rozhovoru pro Lidé a hory 4/2022: Lezecký kroužek Prachov
- Wikipedia (en): Falkenstein (Saxon Switzerland)
- Český horolezecký svaz: Historie horolezectví
- Infoglobe: A history of the sandstone rock climbing
- Wikipedia (de): Sächsische Kletterregeln
- Národní muzeum, Archiv sportu: Horolezectví (2008)
- Wikipedia (de): Rotpunkt
- Wikipedia (it): Sportroccia
- Wikipedia (en): International Federation of Sport Climbing
- Český horolezecký svaz: Informace o svazu
- Wikipedia (en): Sport climbing at the Summer Olympics
- Wikipedie: Adam Ondra
- Wikipedia (en): Free Solo
- World Climbing: Sport climbing’s three disciplines get standalone medals for LA28
- Wikipedia (en): Paraclimbing
- Wikipedie: Pískovcové lezení
- Wikipedie: Prachovské skály
- eMontana: Tetín – sbíječky utichly (2018)
- Wikipedie: Jan Kareš
- PlanetMountain: Monte su Mulone, nuove multi-pitch in Sardegna
- OCÚN: Lofer – druhý Verdon v rakouských Alpách
- OCÚN: článek o lezení Jana Kareše na Sardinii
- Kupr, Horáková, Kuprová: ACC Journal 2026/3 (data z výroční zprávy ČHS)
- Český horolezecký svaz: Databáze skal ČR
- Wikipedia (en): Kurt Albert
- Wikipedia (en): Sport climbing
- Wikipedia (en): Alpinism at the Olympic Games
- Wikipedia (en): Sport climbing at the 2018 Summer Youth Olympics
- World Climbing: Great Britain’s Roberts takes men’s boulder & lead gold (Paříž 2024)
- LA28: Medal event program and athlete quota
- IOC: Brisbane 2032 sports programme to be finalised in April 2027
- Deutscher Alpenverein: Zahlen und Fakten zum Klettersport in Deutschland
- Wikipedia (en): The Dawn Wall
- Stelzer a kol.: Bouldering psychotherapy, Heliyon 2018 (DOAJ)
- Český horolezecký svaz: úvodní stránka a sekce svazu
- World Climbing: Looking towards the climbing future in Brisbane
